Zápisky Františka Havránka z Vřesovic, střelmistra a předáka v kamenolomu U Pěti židlí u firmy Emila Krále
Po ukončení školy v roce 1932 jsem hledal zaměstnání, které by mi pomohlo splatit dluh, jenž mě tížil. Proto jsem v roce 1933 nastoupil jako dozor v kamenolomu v lese mezi obcemi Koryčany a Vřesovice. Kámen se tehdy drtil pouze ručně a v kamenolomu se střídalo mnoho dělníků z Vřesovic.
V roce 1935 kamenolom převzala firma Emila Krále. Jejím cílem bylo navýšit výrobu a zajistit dodávky kamene pro stavbu silnic a rekonstrukci železniční tratě v Bučovicích. Emil Král nechal v kamenolomu postavit drtírnu, zaměstnal všechny dosavadní pracovníky, mě ustanovil mistrem a později střelmistrem. Dělníkům zvýšil mzdy a zavedl vozíky na přepravu kamene. Dělníci byli spokojeni a dařilo se i firmě. Poté však přišel protektorát a s ním i období národní nesvobody.
V únoru roku 1940 přišel do kamenolomu hledat práci cizí dělník. Předal mi dopis od Františka Krále, bratra majitele firmy. V dopise stálo, že ke mně posílá člověka, který musel uprchnout před zatčením gestapem ze stavby ve Vyškově, kam si pro něj přijeli. František Král mě ujistil, že jde o spolehlivého člověka, kterému mohu důvěřovat, a požádal mě, abych mu pomohl zajistit ubytování i navázání nových kontaktů, které svým útěkem ztratil.
Tím mužem byl Vojtěch Krejčíř ze Slížan, člen zemského vedení ilegální odbojové organizace KSČ. Vyhověl jsem všemu, o co mě František Král požádal, a Vojtěch Krejčíř nastoupil do kamenolomu. Postupně zde začal získávat informace a navazovat kontakty potřebné pro odbojovou činnost.
Na jeho žádost jsem odepisoval větší množství spotřeby střeliva a rozbušek a ukládal je do opuštěné části kamenolomu. V roce 1941 mě požádal, abych připravil část výbušnin určených pro brněnský odboj. Připravil jsem pro něj 36 kilogramů dynamitu a čtyři krabičky, celkem 338 rozbušek.
V roce 1942 Krejčíř přestal v kamenolomu pracovat a věnoval se již výhradně odbojové činnosti. Požádal mě však, abych jej i nadále vedl v evidenci jako zaměstnance firmy. Vyhověl jsem mu, a tak byl až do svého zatčení gestapem veden jako zaměstnanec kamenolomu.
Ve Vřesovicích založil odbojovou skupinu, do níž získal Josefa Lupače, rolníka, a Františka Skaličku, řídicího učitele. Dalšími členy byli Josef Širůčka starší, dělník, Josef Širůčka mladší a já. Všichni jsme byli z Vřesovic.
Krejčíř se během své ilegální činnosti ukrýval na několika místech – u Karla Pernici, u Emila Štulíře a nakonec v domě po popravených manželech Žižlavských.
Dne 12. prosince 1942 byl pomocí konfidenta Čihánka vypátrán a po tvrdém boji zatčen gestapem. Na podzim roku 1944 zemřel ve vězení v Klečkách u Vratislavi.
Zatčena byla také jeho manželka Adolfína Krejčířová, která prošla několika koncentračními tábory a dočkala se osvobození na konci války.
Zatčením Vojtěcha Krejčíře byla zlikvidována i odbojová skupina ve Vřesovicích. Většina jejích členů a spolupracovníků skončila v koncentračních táborech. Josef Širůčka se z koncentračního tábora Buchenwald již nevrátil – zahynul při pochodu smrti.
Po květnových událostech roku 1945 jsem byl zvolen předsedou Místního národního výboru ve Vřesovicích. Byla to sice čestná funkce, ale především závazek podílet se na obnově obce po letech okupace.
Dnes bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří se tehdy nebáli pomoci. Velmi si jich vážím. Nebyla to jednoduchá doba. Drželi jsme při sobě, spoléhali jeden na druhého a věděli jsme, že každý projev odvahy může znamenat záchranu lidského života.
Poděkování patří rodině Vlastimila Havránka za zapůjčení archivních materiálů.
