Dítě, kterému nacistická perzekuce dovolila žít pouhých 51 dnů

Rodina spojená s Oldřichem Pechalem

Janinčinou matkou byla Božena Žižlavská, rozená Pechalová, narozená 23. dubna 1914 v Osvětimanech.

Božena byla sestrou československého důstojníka Oldřicha Pechala, velitele paradesantní skupiny ZINC, která byla na jaře roku 1942 vysazena z Velké Británie na území okupované vlasti.

Jejím manželem a Janinčiným otcem byl Jan Žižlavský, narozený 24. května 1907 ve Vřesovicích. Manželé žili ve Vřesovicích a jejich rodina byla bezprostředně zasažena událostmi, které následovaly po návratu Oldřicha Pechala do vlasti.

Oldřich Pechal odešel po okupaci Československa do zahraničí, prošel Francií a Velkou Británií a dobrovolně se přihlásil k plnění zvláštních úkolů v okupované vlasti.

Jako velitel výsadku ZINC se v noci z 27. na 28. března 1942 vrátil společně s Arnoštem Mikšem a Viliamem Gerikem do Československa.

Výsadek však nebyl vysazen na plánovaném místě na Moravě, ale omylem na území Slovenska.

Pechal se následně pokoušel dostat na Moravu a navázat kontakty s domácím odbojem. Při přechodu hranice se dostal do střetu s německými celníky. Na místě zůstaly doklady, které gestapu postupně umožnily zjistit jeho skutečnou totožnost.

Od tohoto okamžiku začalo rozsáhlé pátrání.

A nacistická moc obrátila svou pozornost také proti Pechalově rodině.

Těhotná Božena Žižlavská v rukou gestapa

V době, kdy gestapo zasáhlo proti Pechalovým nejbližším, byla jeho sestra Božena ve vysokém stupni těhotenství.

Nacisté věděli, že rodina může představovat cestu k dopadení hledaného parašutisty. Rodinné vazby se proto staly nástrojem nátlaku.

Pronásledováni nebyli pouze lidé, kteří se aktivně zapojili do odboje. Postihováni byli rodiče, sourozenci, manželé a další příbuzní.

Božena přitom o činnosti svého bratra věděla a podle dochovaných údajů se rovněž podílela na pomoci.

Uprostřed této tragické situace přišlo na svět dítě.

Dne 6. května 1942 se v brněnské porodnici narodila Jana Žižlavská – Janinka.

Narodila se však do světa, ve kterém již o osudu její rodiny nerozhodovali její rodiče.

Rozhodovalo gestapo.

Janinka byla své matce odebrána

Podle údajů Encyklopedie dějin města Brna bylo dítě po narození zatčené matce odebráno.

V matrice zemřelých bylo jako Janinčino bydliště dokonce uvedeno:

Brno – Kounicovy koleje.

Kounicovy studentské koleje se přitom během nacistické okupace staly jedním z nejhrůznějších míst na Moravě. Sloužily jako věznice gestapa a během stanného práva také jako popraviště.

Zatímco jiné děti trávily první týdny života v bezpečí svých rodin, Janinčin život začínal ve znamení věznění, strachu a odloučení od matky.

A tragédie pokračovala.

12. června 1942 – Janince nacisté vzali oba rodiče

Dne 12. června 1942 zasedal v Brně stanný soud.

Mezi odsouzenými byli členové Pechalovy rodiny.

K smrti byli odsouzeni mimo jiné:

• Josef Pechal – Oldřichův otec,
• Anna Pechalová – Oldřichova matka,
• Klement Pechal – Oldřichův bratr,
• Božena Žižlavská – Oldřichova sestra a Janinčina matka,
• Jan Žižlavský – Janinčin otec,
• František Hložek – příbuzný rodiny.

Rozsudek nad Boženou a Janem Žižlavskými byl vykonán ještě téhož dne v Kounicových kolejích v Brně.

Janince bylo v tu chvíli pouhých 37 dnů.

Během jediného dne přišla o matku i otce.

Boženě Žižlavské bylo 28 let.

Janu Žižlavskému bylo 35 let.

Nebyla to smrt způsobená válečným bojem ani náhodnou událostí. Byla výsledkem cílené nacistické perzekuce rodiny člověka, který byl vyslán bojovat proti okupantům.

Posledních čtrnáct dnů Janinčina života

Janinka své rodiče přežila pouze o dva týdny.

Její zdravotní stav se zhoršoval.

V záznamech je jako příčina jejího úmrtí uvedeno:

„dystrophia a dyspepsia“ – porucha výživy a porucha trávení.

Encyklopedie dějin města Brna uvádí tento stav v přímé souvislosti se stresovou situací zatčené matky a s tím, že jí bylo dítě po narození odebráno.

Dne 26. června 1942 Janinka Žižlavská v brněnské zemské nemocnici zemřela.

Bylo jí pouhých: 51 dnů.

Její život skončil čtrnáct dnů po popravě rodičů.

Pohřbena byla 28. června 1942 na Ústředním hřbitově v Brně.

Příběh jedné rodiny byl během několika týdnů téměř zničen.

Nejmladší nositelka Československého válečného kříže 1939

Po skončení války nebyl Janinčin osud zapomenut.

Československý válečný kříž 1939 jí byl udělen in memoriam.

Stala se tak nejmladší nositelkou tohoto významného československého válečného vyznamenání.

Toto ocenění má v jejím případě mimořádně symbolický význam.

Janinka nemohla bojovat se zbraní v ruce.

Nemohla pomáhat parašutistům.

Nemohla převážet zprávy, ukrývat pronásledované ani vědomě riskovat vlastní život.

Přesto se stala obětí stejného represivního systému jako lidé, kteří se nacistické okupaci aktivně postavili.

Československý válečný kříž na její památku proto připomíná nejen jedno dítě, ale také cenu, kterou za odpor proti okupaci zaplatily celé rodiny.

Kyjovská heydrichiáda

Osud Janinky Žižlavské nelze oddělit od mnohem rozsáhlejší tragédie.

Události spojené s hledáním Oldřicha Pechala, jeho pomocníků a spolupracovníků přerostly v rozsáhlou vlnu zatýkání a poprav, pro kterou se později vžil název:

Kyjovská heydrichiáda

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942 rozpoutala nacistická moc na území Protektorátu Čechy a Morava mimořádnou vlnu teroru.

Bylo vyhlášeno druhé stanné právo.

Popravy probíhaly téměř každý den.

Nacisté pátrali po parašutistech, jejich pomocnících, spolupracovnících domácího odboje i jejich rodinných příslušnících.

Na Kyjovsku se tato perzekuce propojila s již probíhajícím pátráním po veliteli výsadku ZINC Oldřichu Pechalovi a jeho nejbližším spolupracovníku Cyrilu Žižlavském.

Pomoc parašutistovi znamenala rozsudek smrti

Oldřich Pechal po návratu do vlasti potřeboval to nejzákladnější – úkryt, jídlo, lékařskou pomoc, spojení s dalšími lidmi a možnost pokračovat v úkolu, se kterým byl do okupované vlasti vyslán.

Pomoc mu poskytovali obyčejní lidé.

Učitelé.

Lékaři.

Duchovní.

Sokolští činovníci.

Hajní.

Úředníci.

Rolníci.

Rodinní příslušníci.

Mnozí velmi dobře věděli, co jim v případě odhalení hrozí.

Přesto pomohli.

Významnou postavou se stal také Cyril Žižlavský, učitel a příbuzný rodiny, který Pechalovi pomáhal a sám se dostal do ilegality. Při pokusu gestapa o jeho zatčení se mu podařilo uprchnout i přes střelné zranění.

Pechal a Žižlavský postupně využívali několik úkrytů.

Pomáhala jim síť lidí z Vřesovic, Koryčan, Kyjova, Ždánic, Blišic a dalších míst regionu.

Právě proti této síti gestapo nakonec udeřilo.

Gestapo proniklo k odbojářům prostřednictvím konfidentů

Jednou z nejtragičtějších kapitol celého příběhu bylo proniknutí konfidentů gestapa mezi odbojáře.

Pechal a jeho spolupracovníci se snažili navázat spojení s větší odbojovou strukturou a získat kontakt, který by umožnil pokračovat v jejich činnosti.

Netušili však, že část údajné odbojové sítě byla ve skutečnosti řízena konfidenty brněnského gestapa.

Mezi nimi sehráli zásadní roli Viktor Ryšánek a Karel Paprskář.

Tím se gestapo dostalo k informacím, které postupně vedly nejen k Oldřichu Pechalovi, ale také k lidem, kteří mu pomáhali.

Začala rozsáhlá likvidace celé sítě.

39 lidských osudů

Kyjovská heydrichiáda není pouze příběhem Oldřicha Pechala.

Je příběhem lidí, kteří stáli kolem něj.

Někteří byli přímo zapojeni do odboje.

Jiní poskytli úkryt.

Další přinesli jídlo, zprostředkovali kontakt, zajistili lékařské ošetření nebo věděli o ukrývaných mužích a neprozradili je.

A někteří byli zavražděni pouze proto, že byli jejich příbuznými.

V našem soupisu připomínáme 39 obětí kyjovské heydrichiády.

Jejich příběhy jsou rozdílné, ale spojuje je jedna věc:

stali se oběťmi nacistického teroru souvisejícího s domácím odbojem, pomocí Oldřichu Pechalovi a Cyrilu Žižlavskému a následnou likvidací odbojové sítě na Kyjovsku.

Někteří byli zastřeleni v Kounicových kolejích.

Další byli vězněni, deportováni nebo zahynuli následkem nacistické perzekuce.

Za každým číslem však stál konkrétní člověk.

Měl své rodiče.

Manžela nebo manželku.

Děti.

Povolání.

Domov.

Plány do budoucna.

Proto nechceme připomínat pouze počet obětí.

Chceme připomínat jejich jména.

Oběti kyjovské heydrichiády

• Emil Cejp
• MUDr. Vladimír Dunděra
• Gabriela Dunděrová
• plk. Karel Dymeš
• Karel Dymeš junior
• štkpt. František Hložek
• Ondřej Hubr
• František Janoušek
• Marie Janoušková
• Karel Janoušek
• Františka Janoušková
• Otílie Knapilová
• Josefa Kubatíková
• Jan Kubík
• Apoléna Kubíková
• P. Václav Kostiha
• štkpt. Josef Muller
• Anna Mullerová
• v. stržm. četn. Josef Pospíšil
• Marie Pospíšilová
• pplk. i.m. Oldřich Pechal
• Klement Pechal
• Anna Pechalová
• Josef Pechal
• Karel Semrád
• Marie Semrádová
• Anděla Šťastná
• Hermína Štěpánková
• Otýlie Štěpánková
• Jindřich Traudyš
• Stanislav Traudyš
• Matěj Urban
• Antonie Urbanová
• P. František Voneš
• Karel Weizenbauer
• npor. v zál. i.m. Cyril Žižlavský
• Jan Žižlavský
• Božena Žižlavská
• Janinka Žižlavská

Jednou z nich byla i Janinka

Mezi těmito jmény musí mít své místo také jméno dítěte:

Jana Žižlavská
6. května 1942 – 26. června 1942

Pouhých 51 dnů života.

Její maminka Božena byla popravena.

Její otec Jan byl popraven.

Její prarodiče Josef a Anna Pechalovi byli popraveni.

Její strýc Klement Pechal byl popraven.

Její strýc Oldřich Pechal byl vězněn, mučen a 22. září 1942 popraven v koncentračním táboře Mauthausen.

Za několik měsíců nacistická perzekuce zasáhla téměř celou rodinu.

Janinka nemohla pochopit, proč její matka zmizela.

Nemohla vědět, co znamená gestapo, stanný soud, okupace nebo odboj.

Právě proto je její příběh tak silný.

Ukazuje, že nacistický teror neznal hranici, za kterou by byl ochoten respektovat nevinnost dítěte.

Nezapomenout

Janinka Žižlavská prožila pouze 51 dnů.

Přesto její jméno přežilo dobu, která ji měla připravit nejen o život, ale také o budoucnost a vzpomínku.

I proto se snažíme vystavět nový pomník ve Vřesovicích, kde bude první připomínka Janičky.

Dnes je naším úkolem její příběh vyprávět dál.

Nejen jako tragický osud jednoho dítěte.

Ale jako připomínku rodin, které byly za pomoc československému odboji vystaveny kolektivnímu trestu.

Jako připomínku Oldřicha Pechala a všech lidí, kteří mu v nejtěžší době podali pomocnou ruku.

Jako připomínku 39 mužů, žen a dětí, jejichž životy byly spojeny s událostmi, kterým dnes říkáme kyjovská heydrichiáda.

A především jako varování před režimem, který člověka přestal posuzovat podle jeho vlastních činů a rozhodl se trestat celé rodiny.

Janinka Žižlavská byla nejmladší z nich.

Bylo jí pouhých 51 dnů.

Na její krátký život a na osudy všech obětí kyjovské heydrichiády nesmíme zapomenout.