Z HISTORIE „DAKOTY“ – Douglas DC-3 / C-47 Skytrain
Letoun byl vyroben ve společnosti Douglas Aircraft Company. Tato firma byla založena v červenci 1921 Donaldem Willsem Douglasem, Sr. ve městě Santa Monica v Kalifornii. Z řady typů letounů se stal nejznámějším letoun Douglas DC-3, který byl vyráběn pro civilní účely, a Douglas C-47 Skytrain pro americkou armádu. Od roku 1997 se firma Douglas Aircraft Company spojila s Boeing Company, která je jedním z největších výrobců letadel na světě.
Douglas DC-3 byl zpočátku vyráběn pro aerolinie, první letoun vzlétl v srpnu 1936. Jedná se o samonosný celokovový jednoplošník poháněný dvěma hvězdicovými motory se zatahovacím podvozkem. Tento typ byl dále základem pro vznik vojenské verze C-47 Skytrain, první letouny byly dodány v prosinci 1941 a byly dále vyráběny ve více variantách. Pro armádu bylo postaveno více jak 10 000 kusů. Je považován za jeden z nejvýznamnějších transportních letounů, které kdy byly vyrobeny.
V SSSR se na základě licence stavěl DC-3 pod označením Li-2. Jednalo se zejména o to, že kompletní výrobní dokumentace byla převedena do metrické soustavy. V Japonsku bylo vyrobeno u firem Showa a Nakajima 485 ks pod názvem Tabby, L2D Typ 0.
DC-3 / C-47 – technické údaje
- DC-3 – dopravní stroj pro přepravu osob.
- C-47 – dopravní stroj pro přepravu nákladu nebo osob na sklopných lavicích.
- Motory: dva hvězdicové 895 kW (1200 hp) Pratt & Whitney R1830S1C3G s automaticky stavitelnými vrtulemi Hamilton Standard, nebo dva 895 kW (1200 hp) SGR1820 Cyclone.
- Rozpětí: 28,96 m
- Délka: 19,66 m
- Výška: 5,16 m
- Plocha křídel: 91,7 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 8030 kg
- Vzletová hmotnost: 12 700 kg
- Max. rychlost: 346 km/h (187 kt)
- Ekonomická rychlost: 266 km/h (143 kt)
- Maximální dolet bez nákladu: 2420 km (1307 nm)
- Dolet s max. užitečným zatížením: 563 km (305 nm)
- Dostup: 7260 m
- Posádka: C-47 2 / DC-3 obvykle 3
- Cestující v DC-3: 28 až 32 po čtyřech v řadě, nebo 21 po třech v řadě.
Zařazení letounu Douglas C-47, č. 42-101011 do vzdušných sil
Dodává se k USAAF dne 19. ledna 1944 s označením typu C-47A-75-DL. Následně byl letoun zařazen k 99. TCS přepravní letce, letka spadala pod velení 441. TCG přepravní skupiny, 50. TCW přepravní perutě, IX. TAC transportního velení a hlavní velitelství je US Ninth Air Force (deváté vzdušné síly).
99. TCS přepravní letka byla aktivována v Sedalia Army na letišti v Missouri USA dne 1. srpna 1943. K letce byly přiřazeny především letouny C-47 a CG-4 kluzáky a bylo jí přiděleno označení 3J, letoun byl takto označen u okna kokpitu. Letoun č. 42-101011 nesl na ocasní části označení J.
Po absolvování vzdělávacích aktivit ve Spojených státech byla letka nasazena v Langer Field v Anglii v březnu 1944. První bojová mise druhé světové války bylo vylodění v Normandii dne 6. června 1944.
Výpis operací 441. Troop Carrier Group – 99. Squadron
Letoun 42-101011 plnil své úkoly v uvedených misích:
Rome-Arno – 22. ledna až 9. září 1944, Řím, Itálie
Operace spojenců v Itálii mezi lednem a zářím 1944 byla v podstatě pěší válka. Transportní letouny Douglas vypomáhaly při shozu letáků, humanitární pomoci a přepravě raněných. Spojenci poprvé použili své výsadkové jednotky ve větším měřítku při invazi na Sicílii v noci 9. srpna 1943.
Američané nasadili 3405 parašutistů a 227 letounů C-53, Britů bylo 1600 a byli dopravováni v 8 kluzácích Horsa a 120 amerických kluzácích WACO CG-4A, vleklo je 109 Dakot a 21 Halifaxů. Tato akce dopadla katastrofálně, pouze pětina vojáků se dostala na místo určení. 99. letka zde své úkoly plnila, ale není doloženo, že Douglas C-47 č. 42-101011 v této operaci vzlétl.
Normandie, Day „D“ – operace Overlord, 6. června až 25. srpna 1944
Normandie, Day „D“ a operace Overlord – 6. červen až 25. srpen 1944, Severní Francie, jihovýchodní část poloostrova Cotentin ve Francii. Tato operace zahrnuje bombardovací a stíhací mise, transportní mise výsadkářů a často vzpomínané vylodění v Normandii.
Po půlnoci 6. června 1944 se spojenečtí výsadkáři snesli do týlu německé obranné linie. Spojenci vysadili 17 272 vojáků. Američané nasadili 1662 motorových dopravních letadel a 512 kluzáků, Britové 733 letadel a 355 kluzáků. Na úsvitu už bylo jasno, že letecké výsadky splnily za necelých pět hodin očekávání: zmátly nepřítele, rozrušily jeho komunikace a držíce obě křídla normandského invazního prostoru do značné míry zablokovaly možnosti přísunu nepřátelských posil.
Mise ALBANY – 6. až 15. června 1944
Letoun Douglas C-47, 42-101011, letěl v misi ALBANY 6. června–15. června 1944. Tato mise byla součástí operace Overlord a jednalo se o noční výsadkový bojový útok v oblasti Angoville-au-Plain.
Letoun 42-101011, pilotovaný 1st Lt. George R. Adamsem, číslo letounu ve formaci (chalk) č. 8, série letounů č. 14, přepravoval výsadkáře z americké 101. výsadkové divize, konkrétně muže z jednotky 501st PIR (výsadkového pluku).
Výsadek dne 6. června 1944, čas výsadku v zóně DZ „D“ 01:26 hod., odlet z letiště Merifield v Anglii.
Uspořádání letounů ve „V“ formaci
Letoun 42-101011 byl zařazen do výsadkové formace během mise ALBANY.
Operace Dragoon – 15. srpna až 14. září 1944, Côte d'Azur
Jedná se o výsadkářskou operaci na jihu Francie. Letoun Douglas C-47, 42-101011, letěl misi Albatros a misi Dove dne 15. srpna a 11. září 1944 z letiště Grosseto v Itálii. Seskoky byly prováděny ve výšce 500–700 ft (150–220 metrů), tyto údaje se často odlišují.
Mise Albatros
Mise Albatros je výsadkářská operace na jihu Francie. 396 letounů přepravovalo 5628 výsadkářů. Letoun 42-101011, pilotovaný 1st Lt. George R. Adamsem, číslo letounu ve formaci (chalk) č. 53 v sérii č. 5, svržení 15 výsadkářů z 509. výsadkové pěchoty. Dosažení zóny seskoku DZ-C u města Le Muy v 04:23 hod.
Mise Dove
Mise Dove je čtvrtý a poslední útok výsadkářů v Provensálsku na jihu Francie. 332 letounů Douglas C-47 táhlo stejný počet kluzáků Waco CG-4A.
Letoun 42-101011, pilotovaný 1st Lt. George R. Adamsem, číslo letounu ve formaci (chalk) č. 8 v sérii č. 18, vlekl kluzák Waco s výsadkáři z 550. IAB (pěšího praporu). Plánované přistání v 18:40 hod. v zóně A u měst Domain Valbourges a Le Mitan.
Operace Market Garden – 17. až 25. září 1944, Holandsko
Operace v Holandsku u měst Arnhem a Nijmegen. Cílem výsadku bylo vytvoření 11kilometrové obranné pozice, aby byly chráněny mosty přes osm vodních toků a udržet je až do příchodu pozemních jednotek.
Ve dnech 17. až 23. září letouny C-47 vlekly kluzáky Waco s výsadkáři a technikou. Spousta kluzáků přistála přímo v prostoru bojiště, mnoho jich bylo zničeno, některé minuly zóny přistání.
Letoun 42-101011, pilotovaný 1st Lt. George R. Adamsem, série č. 20, provedl seskok 16 výsadkářů ze 1/508 PIR (výsadkový pěší pluk). Výsadek byl proveden u města Groesbeek, do zóny seskoku DZ „T“.
Mapa útoku amerických a britských jednotek.
Výsadek v Holandsku u měst Arnhemu a Nijmegenu.
Bitva u města Bastogne – 20.–27. prosince 1944, Belgie
Jednalo se hlavně o zásobovací operaci z hlediska transportních letounů. Dne 23. prosince 1944 vzlétla 99. letka a byla mezi těmi, kteří provedli první doplnění zásob. Přepravovali střelivo, potraviny, léky a další zásoby, aby pomohli vojákům 101. vzdušné výsadkové divize obklopené nepřáteli v Bastogne. Odlet z letiště Dreux ve Francii.
99. letka zde své úkoly plnila, ale není doloženo, že Douglas C-47 č. 42-101011 v této operaci vzlétl.
Operace Varsity – 24. března 1945, poblíž města Wesel, Německo
Varsity byla součástí operace Plunder. Cílem bylo zahájit vzdušný útok přes řeku Rýn a vstoupit do severního Německa.
Letoun 42-101011, pilotovaný 1st Lt. George R. Adamsem, vlekl kluzák Waco s muži ze 17. vzdušné výsadkové divize. Byli to muži 224th Medical Company (lékaři a zdravotníci). 3 muži z tohoto kluzáku zahynuli kvůli přistání v rozsáhlém požáru. Plánované přistání v zóně N.
Z dokumentu je patrné, že byla osádka letounu pětičlenná. Složení: pilot, druhý pilot, navigátor, palubní mechanik a radiotelegrafista.
Zakoupení letounu č. 42-101011 z válečných rezerv USAAF a přeprava do Československa
Na pražské letiště Ruzyně byl dodán ve skupině prvních tří C-47 určených pro Československé aerolinie. Přistál zde jako první z této trojice, pilotován americkou posádkou 14. 3. 1946 v 15:20 hodin po letu z letiště Hanau – Regensburg (Německo) – Praha.
Nejprve letoun prodělal celkovou odbornou opravu v dílnách ČSA (technické práce – revize motorů, palubních systémů a nakonec i povrchová úprava).
Převodní štítek, po válce se z vojenské verze letounu stala civilní verze DC-3C, např. pro společnost PanAm.
26. 4. 1946 byl předán do firmy Avia Čakovice na úpravu interiéru pro přepravu 21 cestujících (přestavba na civilní letoun). Let uskutečnil Eduard Prchal společně s Karlem Šedou. Pro tohoto známého válečného letce to byl první let s „Dakotou“ po jeho přestupu od vojáků k ČSA.
Zpět byl letoun předán 31. 5. 1946. Dne 12. 6. 1946 po záletu, který trval od 16:15 do 17:15, obdržela certifikát č. 960 o letové způsobilosti jako typ DC-3C a imatrikulaci OK-WDF.
U ČSA dostala tato Dakota flotilové číslo 06, které bylo umístěno na výškovce.
Dne 13. 6. 1946 v 8:02 startuje řízena pilotem Altmanem s radiotelegrafistou Lvem Hřebačkou na zahajovací let ČSA do Stockholmu s 13 cestujícími a dalšími 6 osobami služebně plus 400 kg nákladu. Osádka byla celkem šestičlenná a zpátky s ní následující den letěl kapitán Eduard Prchal. Startoval z Malmö ve Švédsku, na palubě bylo 7 cestujících a 250 kg nákladu. V Ruzyni přistáli v 11:55. Tím se zapojila do pravidelného provozu na linkách ČSA.
Dakota v době, kdy létala u Československých aerolinií.
Prostor pro 21 cestujících, po třech v řadě.
Zařazení do československého vojenského letectva
V souvislosti s plánovaným zvýšením bojeschopnosti byly tři letouny DC-3/C-47 původem od ČSA předány počínaje 3. 12. 1948 k armádě. Je mezi nimi i naše OK-WDF.
Vojenská komise přebírající stroj ve dnech 29. až 31. 12. 1948 konstatovala, že letoun daný do provozu 19. 1. 1944 má nálet 3774,11 hodin.
Letoun převzal Letecký výzkumný ústav, otypoval na D-47A a pak jej pod evidenčním označením V-21 dlouhodobě, v období od srpna 1949 do května 1950, zkoušel.
V tomto období zřejmě unikla nařízení generála Hanuše ze dne 25. 11. 1950, které nařizovalo všechny D-47 opatřit khaki barvou, a létala zřejmě dále bez ochranného nátěru.
Není mi přesně známo, ale na přelomu roku 1950–1951 byl letoun předán k LDP, vojenský útvar 2073-Kbely. U něj nesla označení D-21. Nepodařilo se mi zjistit, zda v době havárie létal stále v barvě kovu nebo již nesl standardní khaki zbarvení jako většina vojenských D-47.
Dakota ve vojenských barvách při doplňování paliva
HAVÁRIE LETOUNU – Vřesovice – Bradlo, dne 30. 11. 1952
Nálet letounu v době havárie: 4789,30 hodin. U Československé armády nalétal celkem 1015 hodin.
Zápis ministerstva národní obrany ze dne 3. prosince 1952
Dne 30. 11. 1952 ve 20:59 hodin došlo ke katastrofě letounu D-47 č. 21 v prostoru místa Bradla v polesí Vřesovice, okres Kyjov, 115 m jižně od kóty 543 (548 m n. m.).
Osádka letounu
- škpt. Větroň Antonín – *14. 5. 1914 – první pilot a velitel roje
- npor. Antal Viliam – *14. 5. 1929 – navigátor
- npor. Koval Vlastimil – *12. 7. 1912 – palubní mechanik roje
- por. Dvořák Jiří – *13. 1. 1922 – druhý pilot
- ppor. Grégr František – *13. 9. 1930 – palubní radiotelegrafista
Všichni příslušníci 1. leteckého dopravního pluku zahynuli.
Ke splnění zvláštního nočního letu pro „Rudé Právo“ startoval dne 30. 11. 1952 v 19:58 hodin uvedený letoun z letiště Kbely k provedení vysazení zásobníku nad letištěm Brno a Ostrava.
Ve 20:59 hodin letoun přerušil radiospojení se zemí, proto bylo nařízeno pátrání po letounu. Letoun nalezl lesní strážný Karel Hromada z Vřesovic dne 1. 12. 1952 v 10:45 hodin.
Vyšetřující komise zjistila, že letoun narazil při nízkém horizontálním letu na vrcholky stromů v kopcovitém terénu, havaroval a shořel. V místě havárie byl les s odhadovaným stářím 30 až 40 let.
Předběžným šetřením byly zjištěny rozpory mezi činností osádky letounu a radiotelegrafisty na letišti Brno. Tím se stalo, že pilot dělal sestup v prostoru Chřibů v domnění, že je v normálním sestupovém prostoru.
Bylo zjištěno, že nešlo o technickou závadu ani o závadu z povětrnostních příčin.
Ze zápisu vojenského útvaru 2073 – Kbely
Letecký vojenský útvar byl uvědoměn dne 1. prosince 1952 v 18:30 hodin, pozůstalí uvědoměni 2. 12. 1952.
Pravděpodobná rychlost před nárazem byla 240 km/h, vykácený pruh lesa o rozloze 90 × 30 m. Po havárii byl celý letoun na zrušení.
škpt. Větroň Antonín nalétal na letounu 755 hodin a por. Dvořák Jiří nalétal 255 hodin.
Popř. tento text převzatý od Pavla Krejčího – Letecká badatelna
Výčet leteckých katastrof roku 1952 uzavřela událost z konce listopadu. Dne 30. 11. 1952 ve 20:59 došlo ke katastrofě letounu D-47 ev. čísla 21 z 1. Leteckého dopravního pluku Praha-Kbely.
Tragická událost se stala asi 2,5 km severozápadně od obce Vřesovice v pohoří Chřiby. Letoun D-47 vyrobený firmou Douglas v r. 1942 s velmi slušným náletem 4789 hodin narazil v nízkém letu do jižního svahu vrcholku „Bradlo“.
Letoun odstartoval z pražských Kbel v 19:58 k plnění zvláštního úkolu – tzv. akce „Rudé právo“. Šlo o vysazení zásobníků s matricemi stranického plátku RP na letištích Brno a Ostrava.
Běžně tuto činnost prováděly letouny ČSA – ty na letištích přistávaly. V případě špatného počasí se úkolu ujalo vojenské letectvo a matrice s tiskovým materiálem ÚV KSČ byly shazovány na padáku během průletu nad dráhou.
Osudného dne, 30. 11. 1952, bylo počasí mimořádně špatné. Převládala nízká oblačnost s velmi malou dohledností a navíc hrozila tvorba námrazy. Posádka velitele letounu škpt. Větroně byla se situací seznámena a věděla, že provedení letu je riskantní.
Kapitán stroje s provedením letu váhal. Po několika telefonických urgencích z redakce RP věc správně „politicky pochopil“ a rozhodl se let provést.
Stroj tedy odstartoval a přes Benešov mířil na Brno. Navigaci během letu znesnadňoval i silný vítr. Polohu určovala posádka zaměřením od goniostanic a vlastním radiokompasem.
Došlo k fatální chybě, kdy posádka díky špatnému počasí nezískala zaměření gonia v Havlíčkově Brodě, nedokázala se správně zaměřit vlastním radiokompasem a tak minula letiště Brno severně.
Obsluha gonia Brno posádku na chybu neupozornila. Zatáčka do osy přistání byla následkem chybných navigačních výpočtů provedena jižně od sestupové trati.
Tím se letadlo dostalo nad pohoří Chřiby a během klesání narazilo do kopce Bradlo. Letadlo bylo kompletně zničeno, trosky navíc zachvátil požár.
Nalezeno bylo až druhý den v poledne hajným Pffefferem. Vyšetřováním bylo prokázáno, že nešlo o technickou závadu a vina leží jednak na posádce stroje, tak na straně brněnského gonisty.
Touto nehodou se uzavřela statistika našeho vojenského letectva za rok 1952 na dnes těžko uvěřitelném počtu patnácti katastrof.
Závěrem…
(bude dopsán po návštěvě rodiny druhého pilota)
V roce 2010 jsem se začal zajímat o pád letounu, byla provedena obhlídka místa havárie a sesbírány drobné kousky letounu.
V dalších letech byl objeven francouzský dokument ze dne „D“, kde byl letoun uveden. Většinu informací z válečné doby poskytl dokumentarista Patrick Elie, tím se spustila řada dalších bádání po historii letounu.
Následné zpracování všech dokumentů trvalo rok. Velké díky patří i Ph.D., Mgr. Milanu Řepovi při finálním vytvoření výstavy.
Oslovil jsem p. Klímu z Brna, který se dříve o havárii zajímal, s prosbou, zda by neoslovil rodinu por. Jiřího Dvořáka, druhého pilota. Dcera p. Dvořáka se jmenuje Dagmar Obstová a bydlí v Brně.
Kontaktoval jsem i p. Hlaváčovou H. z Vřesovic. Ta v roce 1956 při výsadbě stromků nalezla letecké hodinky, je dodnes v kontaktu s rodinou prvního pilota, škpt. Antonína Větroňe.
Vzpomíná, že trosky letounu byly odtaženy do míst „pod Pavlovu horu“, kde byly vojskem hlídány a následně naloženy a odvezeny. Obě rodiny pozůstalých jsem osobně navštívil kvůli upřesnění detailů.
Pan Julius Kosíř z Koryčan vzpomíná, že v letech 1953 zavítal na místo havárie, nalezl zde ohořelou výložku z oblečení, čepicový odznak a ohořelé náramkové hodinky. Všechny tyto nálezy po uplynulých desetiletích jsou ztraceny.
Vzpomínal, že na místě spáleniště byl vyroben z kusu vrtule pomník, který nesl nápis „sloužili jsme věrně vlasti, tak jako zákony kázaly nám“. Tento pomník byl za pár let vandaly zničen.
Na památku posádce letounu vznikl v roce 1993 na vrcholu Bradla pomníček, který podle neověřených informací měli vytvořit Junáci z Moravan.
Další obnovení tohoto pomníku bylo po letech provedeno členy Hec klubu Kyjov. Počátkem roku 2015 jsem na místě havárie uctil památku posádky letounu menším pomníkem i já.
Je mým přáním, aby se z místa havárie stalo pietní místo a aby sem zavítal každý, koho alespoň trochu historie zajímá.
Pozvánka: „Ve stínu nebeského vlaku“
Ivo Kozák a OÚ Vřesovice Vás zvou na výstavu letounu Douglas C-47A s/n: 42-101011.
Výstava připomíná tragické okamžiky pádu letounu Douglas C-47A u obce Vřesovice a připomene celou minulost tohoto letounu a jeho posádky.
Popisuje vznik letounu, válečné operace během druhé světové války, působení v Československých aeroliniích a Československé armádě.
K nahlédnutí budou modely techniky a letounů druhé světové války. Vystaveny budou také nálezy z místa havárie letounu a osobní věci obou pilotů.
Výstava se bude konat v komunitním centru OÚ Vřesovice, dne 24. května 2015 v 14:00 hodin.
